Když jsem se po třiceti letech vrátila do Londýna, uvědomila jsem si jednu věc – Londýn nejsou jen historické budovy jako Houses of Parliament, Big Ben nebo Tower Bridge.
Londýn má mnoho tváří.
Ta první, kterou si většina návštěvníků zamiluje, je ikonická a historická. Červené autobusy, telefonní budky, královské paláce a uličky s typickou londýnskou atmosférou.
Ale Londýn, který jsem znala v devadesátých letech, už dávno není stejný. Za posledních třicet let se proměnil v moderní metropoli plnou skleněných mrakodrapů, nových čtvrtí a míst, která by člověk v tehdejším Londýně vůbec nenašel.
Když porovnám Londýn tehdy a dnes, přiznám se, že mám stále trochu raději jeho starší podobu – bez London Eye, bez nekonečných skleněných věží a bez dnešního uspěchaného tempa.
Přesto je jedna proměna, která mě opravdu zaujala. A tou jsou londýnské Docklands.
Thames Barrier – futuristická stavba na Temži
Naše cesta za moderním Londýnem začala u Thames Barrier.
Tato obrovská stavba vznikla jako reakce na ničivé povodně v roce 1953, kdy velká voda způsobila v Londýně rozsáhlé škody. Jejím úkolem je chránit město před přílivovými vlnami a zabránit tomu, aby mořská voda pronikla do Londýna.
Do provozu byla uvedena v roce 1982 a dodnes patří mezi největší pohyblivé protipovodňové bariéry na světě.
Na první pohled působí téměř jako něco ze sci-fi filmu nebo Transformers. Obrovská kovová vrata, která se při uzavření zvednou z řeky a dokážou zastavit celý tok Temže. Design stříbrných kopulí je překvapivě nadčasový a technologie byla na svou dobu opravdu výjimečná.
Bariéra se pravidelně testuje a pokud vás zajímá technika, stojí za to naplánovat návštěvu v době, kdy se zavírá. Více informací o návštěvě najdete zde.
Procházka podél Temže – Londýn, který turisté často nevidí
Od Thames Barrier jsme pokračovali pěšky podél řeky směrem ke stanici metra North Greenwich Station.
Čeká vás přibližně 1,5 km dlouhá procházka po Thames Path, značené stezce podél Temže.
A právě tato část mě bavila možná víc než přeplněná turistická místa v centru.
Najdete zde úplně jiný Londýn:
- pozůstatky starých doků,
- moderní bytové domy,
- industriální zákoutí,
- pouliční umění,
- minimum turistů.
Je to trochu jiný, místy až lehce industriální nebo postapokalyptický Londýn. Místo, kde je stále cítit historie Docklands.
Doporučuji vzít si s sebou vodu, protože občerstvení zde není příliš mnoho.
Pokud se vám nechce jít celou trasu pěšky, můžete část cesty zkrátit autobusem.
Canary Wharf – město budoucnosti uprostřed starých doků
A potom přijde kontrast, který mě opravdu překvapil.
Canary Wharf.
Místo, které dnes působí jako futuristické město plné mrakodrapů, skla, vody a mostů.
Navštívili jsme ho v sobotu v lednu kolem poledne a čekala nás naprostá prázdnota. Něco, co se v Londýně jen tak nevidí.
Po ruchu centra města to bylo snad nejklidnější místo, které jsme během celé cesty navštívili.
Canary Wharf je velmi fotogenické. Najdete zde moderní architekturu, sochy, světelné instalace i současné umění. Doporučuji nechat si čas a jen tak se procházet kolem vodních kanálů.
A ano – objevili jsme zde i fish and chips.
Trochu jsem doufala, že najdu klasické fish and chips zabalené v papírovém kornoutu, jak si je pamatuji z doby před třiceti lety. Bohužel i místní Londýňané mi potvrdili, že tato tradice už téměř zmizela.
Jak se z londýnských doků stalo finanční centrum Evropy
Při procházce Canary Wharf je téměř neuvěřitelné, že zde kdysi bývaly jedny z nejrušnějších doků na světě.
Téměř dvě století sem připlouvaly lodě s nákladem kávy, cukru, rumu nebo dřeva. Oblast Isle of Dogs byla srdcem londýnského obchodu a průmyslu.
West India Import Docks byly otevřeny už v roce 1802 a právě díky obchodu získala tato část Londýna svůj význam. Název Canary Wharf vznikl podle dovozu ovoce a zeleniny z Kanárských ostrovů.
S nástupem kontejnerové dopravy ale začaly doky postupně ztrácet význam. V 60. a 70. letech přišel jejich úpadek a většina z nich byla nakonec uzavřena v roce 1980.
Místo zániku však přišla obrovská proměna.
V roce 1987 vznikl projekt Canary Wharf – jeden z největších projektů regenerace městské oblasti v Evropě. Dominantou se stal mrakodrap One Canada Square, který měl ukázat, že Londýn má ambici stát se významným finančním centrem Evropy.
Zdroj historických informací: Chelsea Construction Consultancy, The Continued Evolution of the London Docklands through to 1990 when it became Canary Wharf, 2021.
Co mě překvapilo nejvíce?
Asi nejvíce mě překvapilo, jak přirozeně vedle sebe dokázaly fungovat dvě úplně odlišné tváře Londýna.
Staré doky, kde kdysi kotvily obchodní lodě, dnes sousedí se skleněnými věžemi světových firem.
Historie nezmizela. Jen dostala nový kabát.
A možná právě v tom je Londýn tak fascinující. Neustále se mění, ale stále v něm zůstávají vrstvy minulosti.
Pokračování cesty
Pokud budete mít v Londýně více času, Canary Wharf není jen rychlá zastávka na fotografii. Udělejte si zde pomalou procházku, dejte si kávu, objevujte zákoutí kolem vody a podívejte se, jak vypadá úplně jiná tvář Londýna.
A pokud chcete projít Londýn podobně jako my – od ikonických míst až po méně známé kouty města – připravila jsem pro vás náš itinerář Londýn za 4 dny na Worldee.
Najdete v něm trasu jednotlivých dní, praktické tipy, místa, která jsme navštívili, i naše zkušenosti z cesty se syny.
Napsat komentář